Návštěva prezidenta Ikedy v Praze

10. října roku 1964 navštívil prezident Ikeda poprvé Prahu . O této návštěvě se zmiňuje ve svém románu "Nová Lidská Revoluce".

Zářivé světlo 28

Dne 10 října Šin'iči a jeho skupina zamířili do Prahy v Československu (nyní Česká republika ) Zde strávili jednu noc a pak odletěli do Budapešti. Jak Československo, tak v Maďarsko byly komunistické země. Před třemi lety navštívil Šin'iči Berlínskou zeď a stál před hranicí, která za studené války oddělovala Východ a Západ, avšak bylo to poprvé, kdy skutečně vstoupil do komunistického státu. Během studené války byl výraz "východní Evropa" používán ne tak jako geografické označení, ale spíš jako ideologická příslušnost, odpovídající východnímu Německu, Polsku, Československu, Maďarsku, Bulharsku, Rumunsku, Jugoslávii a Albánii, Avšak i když byly dávány do jednoho pytle, všechny tyto země měly navzájem velmi odlišné historické pozadí a etnické složení. Některé byly před II. světovou válkou vysoce průmyslově rozvinuté, zatímco jiné začaly urychleně investovat do těžkého průmyslu až poté, kdy se po skončení války staly komunistickými vazaly. Navíc, I když coby marxistické národy všechny oficiálně odmítly náboženství, některé z nich měly silné křesťanské tradice. Šin'iči a jeho skupina nastoupili na palubu letu Československých aerolinií na pařížském letišti Orly. Letadlo mělo odletět ve 14:20, avšak mělo na příletu zpoždění a tak všichni museli nějakou dobu čekat. Nakonec jim dovolili nastoupit na palubu, avšak letadlo nejevilo žádné známky toho, že by mělo odletět a členové posádky nedávali žádné informace " Co se to pro pána děje ?"mručel Bundži Nišimiya . Avšak ostatní cestující v poklidu čekali, jako by to nebylo vůbec nic neobvyklého. Po zhruba čtyřiceti či padesáti minutách nastoupili do letadla tři muži, kteří se nápadně hrozivě rozhlíželi po ostatních cestujících. I cizinec se mohl dovtípit, že to jsou českoslovenští vládní představitelé. Po té, co se usadili do svých sedadel s výrazem své vlastní důležitosti, začalo letadlo nakonec rolovat po ranveji. Z postoje vyzařovaného těmito představiteli, pochopil Šin´iči, že tvrzení, že komunistické státy jsou beztřídní společností, je velmi vzdálené realitě. Letoun se divoce otřásal. Nebylo to jen kvůli turbulencím, ale také kvůli hrubému pilotování. V Praze přistáli kolem 18:00. Město bylo, ve srovnání s Paříží a Tokiem, potemnělé a navozovalo pochmurný pocit.

Zářivé světlo 29

Od doby, kdy se Československo v roce 1948 stalo komunistickou diktaturou, uplynulo nějakých šestnáct let. Po cestě z letiště do hotelu mluvil Šin´iči, za pomoci tlumočníka, kterého si on a jeho skupina najali, s taxikářem. Když se ho zeptal na jeho děti a rodinu, odpovídal řidič upřímně, ale když byl dotázán na život v Československu, taxikář odpověděl prostě, "Je to těžké" a odmítl dále mluvit. Měl se před nimi rozhodně na pozoru. Vypadalo to, jakoby se bál nějaké represivní, neviditelné síly. Šin'iči spolu s ostatními byli ubytování v hotelu Jalta, na pražském Novém městě. Poté, co si uložili zavazadla na pokoje, šli do hotelové kavárny, kde byl houf lidí namačkaný kolem televizního přijímače, který zrovna ukazoval zahajovací ceremonii Olympijských her v Tokiu. V davu nebyli jen hoteloví hosté, ale také lidé z ulice. Olympijské výpravy z mnoha zemí kráčely přes obrazovku, v pozadí jasné, podzimní oblohy. Ceremonie se konala 10. října, ve 14:00 japonského času, na Národním atletickém stadionu v Tokiu, nedaleko od ústředí Soka Gakkai. Jak se Šin'iči a jeho společníci dívali na předtočený záznam vysílání této události o den později v Praze, povšimli si, že toho dne se počasí povedlo. "Jsem rád, že bylo slunečno," řekl Šin'iči s úsměvem. V Paříži slyšel, že toho dne v Japonsku vytrvale pršelo a proto se zajímal o počasí zahajovacího dne. A pak hned někdo, kdo se díval na televizní přijímač, česky zvolal, "Tady přicházejí japonští atleti!" Na obrazovce vcházel na stadion japonský tým, na samém konci přehlídky atletů. Na 370 japonských soutěžících, v jejich soutěžních dresech, byl strhující pohled. "Vypadají úžasně!" řekl člen Šin'ičiho skupiny rozrušeně. Na zvuk těchto slov se jeden z přihlížejících na televizi rozhlédl kolem a řekl něco na adresu Šin'ičiho skupiny. Tlumočník tam v té chvíli nebyl, takže nemohli rozumět tomu, co ten člověk říká, ale vypadalo to, že se jich ptá, zda jsou Japonci. Když Šin'iči řekl "ano," muž se široce usmál a zakřičel na ostatní v místnosti, že je mezi nimi skupina Japonců. Jeden po druhém přicházeli lidé, aby si s nimi potřásli rukou. Bylo to nečekané, avšak velice příjemné setkání..

Zářivé světlo 30

Po setkání s místními v hotelové kavárně se šel Šin'iči Yamamoto se svou skupinou, podívat po nějakém sklu, jehož výrobou bylo Československo proslulé. Šin'iči chtěl vyzdobit Šo-Hondo lustry z nádherného broušeného skla. Avšak nenašli nic, co by se jim líbilo, a tak se rozhodli, že nic nekoupí. Příštího dne před snídaní se šel Šin´iči sám projít po ulicích blízko hotelu. Bylo chladné počasí. Hotel byl na Václavském náměstí; na konci náměstí stálo Národní museum a před museem stála socha svatého Václava na koni, symbol českého národa. Když Československo získalo v roce 1918 nezávislost, první president nového národa T. G. Masaryk, uspořádal vítězný pochod, který začal právě před touto sochou. Šin'iči se dál procházel. Najednou na stěně budovy zahlédl plakát tokijské olympiády. Byl to působivý výraz okamžiku startu závodu. Často ten plakát vídával v Japonsku a pocítil nostalgii. Jak tak stál a hleděl na něj, ucítil, že za ním někdo stojí. Otočil se a spatřil vysokého, mladého muže, něco mezi 25 či 26 lety. Ten mladý muž s tváří bez výrazu, potichu zíral na Šin'ičiho. Když se však Šin'iči usmál a a pokývl na pozdrav, v očích mladého muže se zableskly jiskřičky světla. Vzpomněl si, že má v kapse několik 100-jenových pamětních olympijských minci a jednu mu podal. Mladík minci s podezíravým pohledem přijal, avšak když uviděl olympijský symbol, radostí vykřikl. Vyndal z kapsy peněženku a něco Šiničimu řekl. Vypadalo to, že se ptá na cenu pamětní mince. Šin'iči si ukázal na hrudník, pak na mladíkovu hruď a řekl: " Present." Zdálo se, že mladík s výrazem překvapení říká " Vy mi to dáváte?" Šin'iči přikývl. Možná že toto malé gesto dobré vůle samo promluvilo k tomuto mladíkovi, protože v příštím okamžiku se jeho obličej rozzářil úsměvem nevinného dítěte. "Děkuji vám!" říkal mladý muž stále dokola. Šin'iči byl jeho úsměvem dojatý. Bylo to, jako by se otevřelo okno do mladíkovi duše a odhalilo jeho lidskost.

Zářivé světlo 31

Po té, co se nasnídali, podnikl Šin'iči spolu s ostatními rychlou prohlídku Prahy, navštívil na Starém městě staroměstskou radnici s jejím slavným orlojem a také Pražský hrad. Před polednem již byli v letadle, směřujícím do Budapešti.